Ernst Mach

Ernst Waldfried Joseph Wenzl Mach,

narozen 18. února 1838 v Chrlicích.


Ernst Mach sám se považoval především za fyzika a také spojení jeho jména s fyzikální veličinou - zvukem - tzv. Machovo - číslo nám Macha spojuje již od školních let s fyzikou. Již méně známé slovní spojení - Machovy pruhy, jež se používá v "aplikované psychologii" naznačuje, že Mach jako vědec překročil oborové hranice a čerpal poznání i z filosofie.
Na nižších a středních školách talentovaný žák Ernst Mach příliš nevyniká, jeho studium na vídeňském gymnáziu(od devíti let) skončilo neúspěchem, středoškolská studia ukončil až na druhý pokus v piaristickém gymnáziu v Olomouci. Na vídeňské univerzitě studuje od roku  1855 . Vysokoškolská studia ukončuje doktorátem a habilitací v roce 1860, kde začíná učit jako soukromý docent.
V roce 1864 odchází na pouhé tři roky na univerzitu do Gratzu, a v roce 1867 získává profesuru na univerzitě v Praze. Zde Mach setrval až do roku 1895.
V tomto dlouhém životním období se Mach věnoval experimentálnímu výzkumu v relativní izolaci. Tato izolace vyplývala ze skutečnosti, že Ernst Mach byl jako Němec rozený na Moravě osobou apolitickou a obrozenecké a státotvorné tendence, jimiž pražská společnost (a tedy i společnost vědecká) žila jej nezajímaly.
Mach se zabýval fyzikou ve spojení se smyslovým vnímáním, tedy převážně  zrakem a sluchem. Z tohoto období pochází i výzkum v oboru šíření akustických vln a jednoduchý vzorec pro výpočet Machova čísla - tedy poměr rychlosti k rychlosti zvuku.
M=v/c (Machovo číslo=rychlost / rychlost zvuku). Pokusy prováděl Mach se střelou, kterou fotografoval.
I přes svou společenskou izolaci je Mach velmi úspěšný na poli vědeckém. A navzdory své apolitičnosti se stává také rektorem univerzity 1879 a je jím i  po rozdělení univerzity na českou a německou (stává se rektorem Německé Pražské univerzity). Na tento úřad předčasně rezignuje z důvodů národnostních třenic a možná  také proto, že v tehdejší Praze sílil antisemitismus a Mach měl velmi početnou skupinu židovských vědeckých přátel.
Mach se vrací do Vídně a to na post profesora filosofie. Vídeňské kolegium však nebylo spokojeno s tím, že by se měl stát profesorem filosofie člověk ve filosofii nevzdělaný (akademicky) a vytváří pro Macha nový profesorský post - profesor induktivní filosofie (Philosophie, insbesondere Geschichte und Theorie der induktiven Wissenschaften).
Na poměrně krátkou dobu se Mach stává osobností velmi diskutovanou ve vědeckých kruzích, které se rozdělily na dva tábory - pro a proti Machovské (vzniká tábor o kterém se hovoří jako o machiztech). V roce 1898 je zasažen paralýrou a po ochrnutí poloviny těla jej zdravotní stav silně omezuje v práci i v komunikaci s kolegy.
Již před odchodem z Prahy se Mach zabývá hlubším zpracováním svého experimentálního výzkumu a rozšiřuje své bádání o fyziologii a chemii. Přes tento široký záběr a přesto, že Mach překročil hranice vědního oboru  se v podstatě pouze důkladně zabýval fyzikou, tedy hledal její potenciál a nové věděcké metody, které by korespondovaly s rychle se měnící úrovní poznání.
Mach bývá označován za jednoho s přispěvatelů k oběvu teorie relativity. Toto tvrzení vychází z faktu, že Mach hojně korespondoval s Einsteinem a jejich myšlenkový postup měl v některých etapách vývoje einsteinovy teorie podobná či shodná východiska. Einstein v dopisu Machovi uvádí že na něj velmi zapůsobily Machovy názory na relativitu obsažené v knize O vývoji mechaniky (Die Mechanik in ihrer Entwicklung, E.M., 1883).  Mach však Einsteinovu teorii relativity striktně odmítal. K tomuto zápornému postoji jej vedli dva důvody - Mach neuznával teoretickou fyziku, z čehož vyplývá i druhý důvod - teorie relativity pracuje s absolutní hodnotou - rychlostí světla.
Záporný postoj k teoretické fyzice Macha vedl i k odmítnutí atomární teorie, teorie jež byla v blízké budocnosti potvrzena.

Apolitický Mach se vzdal vědecké kariery v roce 1901 a stal se členem Rakousko-Uheského parlamentu.

Ernst Mach je dnes hodnocen jako velmi tvůrčí vědecká osobnost, jejíž názory byly záhy po jejich publikování překonány. Předpoklady o které se opíraly jeho vědecké názory jej řadí mezi psychologiky - Mach totiž mnohé vědní obory považoval za odvozené, třeby i matematiku. Jako vědec operoval s předpokládanou vazbou mezi možným a poznatelným (jedině poznatelné je možné).

Poslední léta života (od roku 1913) tráví Ernst Mach u svého syna Ludwiga ve Vaterstetten, poblíž Mnichova, kde také 16. února 1916 umírá.

V roce 1972 otevřeno Gymnázium Ernsta Macha v Haar.
Stipendium Ernsta Macha - rakouské stipendium pro jednostranou výměnu studentů - platí pro všechny země světa (s vyjímkou Rakouska), Grant Ernsta Macha - studijní program pro studenty z Latinské Ameriky, kteří v rámci grantu získávají podporu pro studium v Rakousku.
-ip-



Tento web provozuje InternetRegion s.r.o.

Kontakt: redakce(a)ebrno.info

Provoz webu zajišťuje WCM aplikace Alff