Socha markraběte Jošta či alegorie odvahy

obrázekPřed pár lety se přední zastupitelé města dali slyšet, že Brno nemá jezdeckou sochu a že ji nutně potřebuje. Vybrali markrabětě Jošta, že je to významný brňan a je prý potřeba jej připomenout. Bylo trochu povyku kolem výběru návrhu sochy, (vybíralo se nadvakrát a trvalo to několik let) ještě dnes byste našli na internetu moudré věty našich tehdejších politiků o tom jak má socha vypadat. Nemyslím, že Brno potřebuje jezdecké sochy, ale  soch tu máme málo tak proč ne jezdeckou. Pan Róna nakonec nevytvořil Jošta ale odvahu - jsem tomu rád, protože odvahy není nikdy dost, zatímco ambiciozních pletichářů máme víc než dost.

Ihned po odhalení sochy se v tisku objevilo několik výtek:

Socha, tedy kůň vypadá jak žirafa - tohle může říct někdo, kdo neví jak žirafa vypadá, jen slyšel že má neobvyklé proporce - žirafa má dlouhý krk, kůň pod odvážným Joštem má dlouhé nohy.

Jošt si není podobný - s tím naprosto nesouhlasím - pod přilbou má Jošt přesně takový obličej jak jej všichni známe.

Dojem sochy neodpovídá významu osobnosti markraběte - no nevím, o třetinovém markraběti si krátce povíme za chvíli.

Socha

Rónových soch jsem viděl nemnoho, a u těch které jsem viděl, bylo možno vnímat autorův odstup od díla. Nechává je žít vlastním životem, propůjčuje jim svůj vlastní humor. Mívám ze soch tohoto autora pocit že není možné je "dokoukat", že příště až je uvidím začnu se dívat jakoby od začátku.
Odvážný Jošt sám o sobě není nijak výrazný, je to prostě figura ukrytá v brnění. Socha prozrazuje lidskost snad jen klenutím stehen nad koňským hřbetem. Volně splývající nohy ve třmenech napovídají že jezdec je uvolněný, zbytek postavy  vyčkává, prohnutá chodidla říkají že to co má přijít, přijde za chvíli (část váhy jezdce je již ve třmenech).
Člověk pod krunýřem je křehký, hlava odvážného je menší než kopyto jeho koně. Tato hra s proporcemi má asi také podpořit účinek perspektivy.

Symbolika

obrázekDlouhé nohy koně plní hned dva úkoly - bravurně suplují podstavec a symbolizují nedosažitelnost ideálu (odvahy). Postava bude i v davu působit izolovaně. Máte-li potřebu dosadit si další symbolické významy, prosím...

Zvláštní význam má pro mne kruhový štít na levém boku postavy. Přicházíte-li k soše z jihu (od nám. Svobody) budete nejspíš zvědaví co je za štítem. V okamžiku kdy budete schopni se za štít podívat, socha na vás zapůsobí záměrnou nečitelností. 

Orientace sochy je dána umístěním. Chcete-li přisoudit nějaký význam tomu, že socha sleduje západ (téměř) můžete.

Autor

Jaroslav Róna *1957, Praha

Významný český sochař - Curriculum vitae najdete zde.

Brňanům bude známý díky sochám vystaveným v Denisových sadech v rámci přehlídky Sochy v ulicích. V roce 2008 zvítězila v této přehlídce Rónova socha Dítě z Marsu.

Jošt Lucemburský

(asi říjen 1351 Brno -- 18. leden 1411, Brno)

Synovec Karla IV a syn markraběte Jana Jindřicha - přemyslovec jak po otci (babička) tak po matce Markétě Opavské (přemyslovně). Po otci zdědil (1375) společně se dvěma bratry titul markraběte, stal se tedy formálně třetinovým, byť (nej)starším panovníkem Moravy. Fakticky vykonával úřad markraběte do své smrti.

Jošt byl poslední moravský markrabě sídlící v Brně.

Následující text je kompilát soudobých pramenů, berte jej prosím s rezevou.

Vnímáme-li postavení moravského markraběte jako panovníka jedné ze zemí koruny České (7.4.1348) zavázaného poslušností českému králi, musíme říci, že se Jošt svému závazku zpronevěřil. Vedl totiž samostatnou politiku často přímo proti politice svého krále a bratrance Václava IV. Tuto skutečnost je ovšem težko posuzovat takto příkře. Prestiž Václava IV byla v jeho době nízká a i dnes je vnímán jako král slabý, nerozhodný a s nedobrým úsudkem. Smutným obrazem doby však jistě zůstávají vnitřní rozepře v rodině Lucemburků, které občas vyústí v násilný konflikt. Zejména mezi Joštem a jeho bratrem Prokopem trvaly rozbroje několik desetiletí (1381 až 1405) a objevuje se názor že značně oslabily hospodářský potenciál Moravy. Trochu v rozporu s tímto názorem se objevují tvrzení, že Jošt byl velmi dobrý hospodář a finančník. Tento pohled se opírá o několik skutečností - Jošt obnovil brněnskou mincovnu a po dobu svého panování razil vlastní mince - a Jošt půjčoval rodině značné sumy (prý na vysoký úrok). Pokud si sečtete zchudlou Moravu a bohatého Jošta, můžete získat představu o tom jaký charakter mělo jeho dobré hospodaření.  

Jmenováním Jana Jindřicha markrabětem se stalo Brno hlavním městem markrabství (markrabě si je vybral za sídlo) a Jošt dále posiloval postavení města. Uvádí se že v době 1350 až 1391 získalo Brno 28 zeměpanských privilegií. 

Jošt bývá označován za úspěšného politika a diplomata, někomu se však může jevit jako bezohledný mocichtivec. Neváhal měnit strany, včerejší spojenec se změní v dnešního protivníka. Vrcholem jeho ambicí byla snaha o dosažení titulu říšského krále - opět proti svému králi a bratranci Václavovi a také proti druhému bratranci Zikmundovi. Titulu dosáhnul 1. 10. 1410, tedy tři měsíce před svou smrtí. Zemřel před korunovací.  

O osobním životě Jošta toho moc nevíme. Oženil se 1372 s Alžbětou Opolskou, která zemřela v roce 1374. Uvádí se i druhé manželství s Anežkou Opolskou (teta Alžběty), ale tento svazek bývá zpochybnňován. 

-ip-


Tento web provozuje InternetRegion s.r.o.

Kontakt: redakce(a)ebrno.info

Provoz webu zajišťuje WCM aplikace Alff